Studijní cesta do Dánska

Ve dnech 2.10. – 6.10.2012 se tři pedagogové školy, kteří jsou zapojeni v aktivačních centrech v rámci projektu OPVK, reg. Č. CZ.1.07/1.2.00/14.0012, zúčastnili studijní cesty do Dánska společně se zástupci z ostatních škol také zapojených do projektu.

Místem pobytu bylo druhé největší město Dánska Aarhus. Zde postupně došlo k návštěvám tří škol a jednoho klubu zabývajících se vzděláváním dětí a mládeže s těžkým a trvalým tělesným a mentálním postižením.

První den po příjezdu jsme navštívili školu Lyngåskolen, kde nás přivítal její ředitel Uffe Dittmer. Škola se zabývá vzděláváním hendikepovaných žáků po základní škole od 15 do 25 let věku.

Ředitel nás po základních informacích o škole a systému vzdělávání na škole rozdělil do tří skupin. Poté jsme se v těchto skupinách odebrali do tříd, kde jsme byli přítomni probíhající výuce s různě postiženými žáky (autismus, kombinované postižení). Po skončení našich „hospitací“ jsme  panu řediteli v neformální diskusi kladli otázky, které se povětšině týkaly systému vzdělávání těžce postižených žáků v Dánsku.

Další den jsme v dopoledních hodinách měli domluvenou návštěvu ve Vesterbakkeskolen. To je typ školy, která vzdělává děti a mládež s těžkým a trvalým tělesným a mentálním postižením. Je to škola nově vybudovaná na okraji města, která je zařízená tak, aby plně uspokojovala potřeby dětí, pro které je určena. Skupina max. 8 žáků má pro své potřeby dvě až tři učebny, včetně menší kuchyně. Další zařízení jako jsou tělocvična, rehabilitační místnost, dílny, knihovna, učebna pro výtvarnou výchovu a další jsou společné pro celkem 100 žáků, o které se stará zhruba stejný počet zaměstnanců. Pedagogických pracovníků (učitelů, asistentů), kteří byli většinou v počtu čtyř v jedné třídě je většina.

V pátek jsme v dopoledních hodinách navštívili Klub Holme Sondergård , který funguje jako klub pro mládež od 14 do 20 let. Jeho kapacita je rovněž 100 žáků a sváží je sem miniautobusy po skončení vyučování. Je otevřen od 14,00 do 20,00 hodin. Organizují pro žáky různé akce (např. návštěvy kina, divadla, koncertů, plaveckého bazénu apod.). Všude je vozí jejich miniautobusy. Rodiče přispívají podle svého výdělku až 200 dánských korun na měsíc. Zařízení klubu je na vysoké úrovni a vyhovuje plně potřebám pro práci s postiženými žáky.

Ještě před polednem jsme se přemístili do Stansagerskolen, kde je dlouholetou ředitelkou paní Bente Mortensen, která nám návštěvu všech škol i té její zařídila a zorganizovala. Je to škola podobného typu jako Vesterbakkeskolen. Rozdíl je jen v tom, že je dříve postavená a jak nám ředitelka při prohlídce školy sdělila, tak již plně nevyhovuje požadavkům a do dvou let by se měli stěhovat do nové. Na to jsme všichni mezi sebou do jednoho konstatovali, že bychom takto zařízenou školu brali všemi deseti.

Co říci závěrem k této určitě podnětné cestě pro všechny účastníky studijní cesty. Od návštěvy první školy nás všechny fascinovala nádherná pohodová atmosféra, která se prolínala ve všech činnostech mezi žáky a pedagogy. Materiální a technické vybavení je na vyšší úrovni než u nás. Přesto si myslím, že v práci s těžce postiženými žáky, i když zatím nemáme takové vybavení ve školách, jaké bychom si přáli, dosahujeme velmi dobrých výsledků a můžeme se s klidem porovnávat s vyspělými státy od našich hranic na západ.

 

Fotogalerie